Elektrokolo, elektrokoloběžka jako motorové vozidlo

Doba čtení: 4 minuty

Pokud elektrokolo nebo elektrokoloběžka nesplňuje podmínky uvedené v kapitole 3.1. výše (nesplní podmínky pro jízdní kolo vybavené přídavným elektrickým motorem nebo jízdní kolo nebo koloběžku dodatečně vybavené pomocným motorkem), potom se jedná o vozidlo kategorie L – motocykl nebo vozidlo kategorie Z – zvláštní vozidlo

  • o motocykl (kategorie L) se jedná v případě, že vozidlo lze schválit podle požadavků nařízení EU 168/2013. Výrobce při jeho uvádění na trh ho musí nechat projít procesem schvalování a typových zkoušek podle tohoto nařízení.

    Pokud je elektrokoloběžka vybavena alespoň jedním místem k sezení nebo např. elektrokolo má větší výkon než 250 W, nejsou vyjmuty z nařízení EU 168/2013, pak s velkou pravděpodobností spadají do motorových vozidel kategorie L (motokolo, moped, motocykl…).

    Motocykl podléhá schválení technické způsobilosti a registraci v registru silničních vozidel.

  • o vozidlo zvláštní vozidlo (kategorie Z) pokud ho nelze schválit podle požadavků nařízení EU 168/2013. Jedná se např. o vozidla, která nejsou vybavena alespoň jedním místem k sezení nebo vozidla vybavená místem k sezení pro řidiče nebo jezdce s výškou R-bodu ≤ 540 mm u kategorií L1e, L3e a L4e a s výškou R-bodu ≤ 400 mm u kategorií L2e, L5e, L6e a L7e, atd.

    Tedy do kategorie Z, s ohledem na absenci sedátka, spadají elektrokoloběžky, které nesplní požadavky na jízdní kolo (koloběžku) vybavené dodatečně pomocným motorkem.

    Vozidlo kategorie Z podléhá schválení technické způsobilosti, ale nepodléhá registraci.

Pokud elektrokolo nebo elektrokoloběžka jsou motocyklem nebo vozidlem kategorie Z podléhající schválení k provozu na pozemních komunikacích, případně i registraci (motocykl). Řidič je pak povinen podle kategorie vozidla např.:

  • být držitelem příslušného řidičského oprávnění (pokud vozidlo dosahuje rychlost vyšší než 25 km/h),
  • mít vozidlo označeno registrační značkou (v případě motocyklu – vozidla kategorie L),
  • používat ochrannou přilbu (motocyklovou, nikoli jen cyklistickou)
  • mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
  • nevjíždět na komunikace, kde platí zákaz vjezdu motorových vozidel apod

V obchodech je dnes možné vybírat z velkého množství elektrokol a elektrokoloběžek. Může se ale stát, že prodejce vydává nabízené elektrokolo nebo elektrokoloběžku za jízdní kolo, ovšem technickými parametry odpovídá motorovému vozidlu. Proto je třeba při výběru pečlivě zvážit, zda budeme dopravní prostředek používat i na pozemních komunikacích a při nákupu ověřit, že kupujeme skutečně to, co požadujeme.

Nejasnosti, problémy vyplývající ze současné právní úpravy, oblast diskuze

Hlavním problémem v oblasti elektromobility je fakt, že ve chvíli, kdy se začala elektromobilita rozmáhat nedošlo k jasnému stanovení pravidel provozování elektrokoloběžek. Právní úprava elektrokol stanovená Nařízením evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 je zřejmá. Ovšem právní úprava elektrokoloběžek, které nejsou motorovým vozidlem dle tohoto nařízení, už řešena nebyla. Nebylo přistoupeno, jak tomu bylo v jiných evropských státech, k přesné definici a stanovení podmínek jízdy na elektrokoloběžce (věk řidiče, povinnost nosit ochrannou přilbu, nejvyšší konstrukční rychlost,…). Specifický způsob jízdy na elektrokoloběžce vyžaduje vlastní právní úpravu této oblasti.

Protože, ale nebyla právní úprava stanovena docházelo k různému „navlékání“ na stávající stav, což vneslo do této oblasti zmatek a nejasnosti. Výsledkem toho je skutečnost, že osoby, které jezdí na elektrokoloběžkách často netuší, že by neměly se svým vozidlem jezdit v provozu vůbec, nebo třeba by měly mít příslušné řidičské oprávnění. Nejsou dány postupy ani podmínky pro kontroly a následné trestání.

Mělo by být přistoupeno ke konkrétní právní úpravě provozování elekrokoloběžek a zároveň širokou veřejnost seznámit s touto právní úpravou. Komunikovat stávající stav a umožnit jeho postupnou nápravu.

Při pohledu na právní úpravu této problematiky v rámci některých zemí Evropské unie je zřejmé, že sice jednotlivé státy zařadily elektrokoloběžky do své právní úpravy různým způsobem, ale uznaly za důležité tuto věc vyřešit. Například v Itálii je minimální věk pro její řízení 18 let. Od 14 let je možné řídit s řidičský průkazem AM, tedy oprávněním k řízení motorového vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km/h Ve Švýcarsku je to od 16 let, V Německu od 14 a Rakousku od 12 let. V Nizozemí jsou elektrokoloběžky vnímány jako mopedy, ale jelikož nemají sedadlo řidiče, tak jsou zakázány. Maximální rychlostí do 25 km/ hod mohou jet elektrokoloběžky v Rakousku, Německu, Francii a České republice. Švýcarsko a Itálie má omezení do 20 km/hod Výkon v Rakousku (do 600 W), nebo ve Švýcarsku (do 500 W) je výrazně nižší než v České republice (do 1 000 W).

Elektrická koloběžka

Horské elektrokolo (středový motor)

Městské elektrokolo (baterie vzadu)

Skládací elektrokolo

NENÍ jízdní kolo

Právní normy, které upravují problematiku elektrokola aelektrokoloběžky jsou zejména vyhláška č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, konkrétně příloha č. 8 Technické požadavky na bezpečnost jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků pro jejich užití v provozu na pozemních komunikacích, dále Nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly, v platném znění, zákon o silničním provozu, zákon č. 56/2001 Sb.