Specifika jízdy ve městě

Jízda ve městě má svá specifika. Cyklista, který se rozhodne pro jízdu ve městě, musí počítat s větší hustotou provozu a musí tak reagovat na větší množství situací a podnětů. Podrobné informace této problematice je možné získat třeba na www.mestemnakole.cz nebo v knížce „Městem na kole – Příručka městského cyklisty” autorů Vratislava Fillera a Jiřího Motýla, kteří jsou sami aktivními cyklisty ve městě a vychází tak i ze svých vlastních zkušeností. Konkretizují praktická řešení dopravních situací cyklisty ve městě, ale také otevírají některá témata, která se z praxe ukazují pro bezpečnost cyklistů důležitá a zároveň v současné době nemají konkrétní oporu v zákoně nebo jsou zákonem řešena nedostatečně a snaží se posouvat tyto problémy k řešení. Zákon myslí na bezpečnost stanovením obecné povinnosti všem účastníkům provozu na pozemních komunikacích v § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, kde je uvedeno „.. každý je povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní…”

Aby byla jízda cyklisty ve městě bezpečná, pro cyklistu co nejvíce komfortní a zároveň v souladu s potřebami ostatních účastníků provozu, je potřeba zejména ohleduplnost, znalost pravidel a

předvídatelnost. Vstup mezi městské cyklisty bezpochyby usnadní seznámení se se základními možnými situacemi a jejich možným řešením v rámci zákonem stanovených pravidel, bezpečnosti, slušnosti a ohleduplnosti. Diskutovanými situacemi jsou například vztah cyklistů a chodců, jízda cyklisty v jízdních pruzích, odbočování vlevo a další.

Situace v silničním provozu zejména ve městech je samozřejmě složitá pro obě skupiny, jak pro cyklisty, tak pro řidiče motorových vozidel, ale cyklisté jsou tady ti zranitelnější účastníci silničního provozu a jako takoví si hledají prostor, který jim umožní bezpečné využívání cyklodopravy. To může vést k tomu, že určitému chování cyklistů v silničním provozu řidiči motorových vozidel nerozumí a mohou ho považovat za aroganci a agresivní chování. Řidič motorového vozidla, který není i cyklistou, si například neuvědomí, že cyklista jede metr od zaparkovaných vozidel z toho důvodu, aby v případě, že řidič zaparkovaného vozidla otevře dveře vozidla do jízdní dráhy cyklisty, nebyl dveřmi sražen. Stejně tak cyklista, který se v malém nebo středním kruhovém objezdu nedrží přímo u pravé krajnice, jak mu ukládá zákon, ale blíže středu, to nedělá s úmyslem řidiče motorového vozidla zdržovat, ale chce se vyhnout možné kolizi při předjíždění v kruhovém objezdu a následnému tzv. „pravému háku”, kdy řidič motorového vozidla hned po předjetí cyklisty vyjíždí z kruhového objezdu a cyklistu srazí.

V následujícím textu jsou uvedeny některé ze situací, které mohou řešit cyklisté a potažmo i řidiči motorových vozidel.

Cyklista a chodec

Chodec je dalším zranitelným účastníkem silničního provozu. Chodec ze zákona využívá ve městě převážně chodník, případně chodcům určené značené stezky. Cyklista by měl chodce míjet s dostatečným bočním odstupem, poděkovat, k upozornění využívat zvonek, a to v dostatečném předstihu, být připraven řešit nenadálou nebo nebezpečnou situaci zpomalením nebo zastavením.

V pěší zóně a na chodníku s povolenou jízdou cyklistů musí cyklista dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům a v případě nutnosti i zastavit. Zvlášť opatrně by se měl cyklista chovat, míjí-li seniory, děti nebo chodce se psy.

Jízda v jízdním pruhu

Jízda těsně u pravé krajnice. Cyklista má povinnost jezdit při pravém okraji vozovky, nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí jet po pravé krajnici. Ovšem není vhodné jet těsně u kraje. Správné je nechat si rezervu alespoň tři čtvrtě metru od obrubníku, což umožní vyhnout se kanálům či dalším překážkám u kraje (např. štěrku po zimní údržbě). Současně má cyklista bezpečnostní a manipulační prostor v případě, že je příliš těsně předjížděn.

Stále pro cyklistu platí, že se musí chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, jak mu ukládá zákon. Musí jet tak, aby to bylo bezpečné pro něj i pro ostatní účastníky silničního provozu. Pokud jede v místě, kde mu dostatečně velká krajnice s kvalitním povrchem a bez účasti chodců umožní jízdu, je to ideální prostor, kde se může pohybovat. Pokud tomu tak není, musí se chovat v souladu s výše uvedeným. Chovat se předvídatelně, upozorňovat ostatní účastníky silničního provozu na změnu své jízdy, nebránit řidičům motorových vozidel v předjíždění v místech, kde je to možné.

Dodržení odstupu od podélně zaparkovaných vozidel a vyhnout se tzv. „dveřní zóně”, tedy situaci, kdy by řidič zaparkovaného vozidla otevřel dveře do jízdní dráhy cyklisty. Je vhodné dodržovat boční odstup zhruba jeden metr od zaparkovaných aut, ve stoupání a při pomalé jízdě méně, při rychlé jízdě více.

Jízda podél zaparkovaných vozidel.

Odbočování vlevo

Některé komplikované křižovatky s sebou pro cyklistu přinášejí složitou situaci při odbočování vlevo. Roli zde hraje zkušenost cyklisty a znalost místa. Pokud se cyklista necítí jistý, je vhodné využít možnost sesednutí z kola a převedení kola po přechodech pro chodce.

Postup odbočení vlevo

• ohlédnout se přes levé rameno dozadu a zjistit, zda je možné zahájit odbočování,
• dát znamení o změně směru jízdy upažením levé ruky,
• zařadit se vlevo v jízdním pruhu, kde se cyklista nachází; v silném provozu je třeba zařadit se v přiměřeném předstihu do proudu jedoucích vozidel,
• dát přednost protijedoucím vozidlům (zastavit, pokud jedou vozidla proti),
• odbočit.

Odbočení vlevo

„Cykloobousměrka” – vjezd cyklistů v protisměru povolen (dopravní značka E 12b)

Jízda cykloobousměrkou představuje pro cyklistu z hlediska přednosti v jízdě dvě rizikové situace. Jedná se o výjezd cyklisty z cykloobousměrky a přednost zprava při vjíždění jiného vozidla do cykloobousměrky.

• Výjezd cyklisty z cykloobousměrky – může být řešen dopravní značkou „Dej přednost v jízdě”, pak dá cyklista přednost, ale pokud tomu tak není a jedná se o křižovatku, kde se uplatňuje přednost zprava, je zde na místě nespoléhat se plně na tuto přednost a dostatečně se ujistit, zda řidič tuto přednost cyklisty hodlá respektovat, zejména v místech s takzvanou psychologickou předností ostatních vozidel.

  

  Přednost zprava dává řidič motorového vozidla

• Přednost zprava dává cyklista – druhá riziková situace nastává ve chvíli, kdy na křižovatce s předností zprava tuto přednost musí dát cyklista, který pokračuje v přímém směru (viz obrázek níže), a to i v případě, kdy je omezena vzájemná viditelnost, například vozidly zaparkovanými v těsné blízkosti křižovatky nebo přímo v ní.

  

  Přednost zprava dává cyklista

Některé další zásady bezpečné jízdy a doporučení

• Předcházet situacím, kdy cyklistu auto nejprve předjede, aby vzápětí odbočilo vpravo (tzv. pravý hák), jak je znázorněno na obrázku níže. Tato zásada je směřována na řidiče motorových vozidel, na jejichž straně je povinnost situaci řádně vyhodnotit a bezpečně vyřešit.

  

  Tzv. „pravý hák“, nebezpečná situace, kdy řidič motorového vozidla předjede cyklistu a vzápětí odbočuje vpravo.

• Viditelnost – využívat i ve dne (za nesnížené viditelnosti) osvětlení kola, například svítilnami vpředu i vzadu s přerušovaným světlem.
• Před přejezdy pro cyklisty se dostatečně přesvědčit, že se nechystá odbočovat žádné vozidlo, které by přejezd pro cyklisty přejíždělo, bez ohledu na platné zásady přednosti. Důležité je řídit se zněním ust. § 57 odst. 8 zákona o silničním provozu. Před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda-li může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo (ust. § 57 odst. 8 zákona o silničním provozu).
• Neustále sledovat situaci v provozu před sebou (nejezdit se skloněnou hlavou, kdy má cyklista přehled pouze pár metrů před sebe).
• Dát pozor na slepé úhly, ve kterých cyklistu nevidí hlavně řidiči nákladních vozidel nebo autobusů – nepředjíždět velká vozidla stojící před křižovatkou a nezastavovat ve stejném pruhu vedle nich.

• Jízda středem tramvajového pásu v případě, že vpravo od kolejí je nedostatek místa (méně než půl až tři čtvrtě metru, nebo méně než cca 1,5 m od podélně zaparkovaných vozidel). Při vjíždění na tramvajový pás nesmí cyklista ohrozit ani omezit v jízdě tramvaj.

Nejasnosti, problémy vyplývající ze současné právní úpravy, oblast diskuze

Současná právní úprava, konkrétně zákon o silničním provozu, stanoví v ust. § 57, odst. 2 povinnost jezdit na pozemní komunikaci na jízdním kole při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Porušením tohoto ustanovení se cyklista dopouští přestupku. Výše již bylo uvedeno, že cyklista při jízdě musí vyhodnotit možná nebezpečí jízdy těsně u pravé krajnice jako jsou kanály a nečistoty (štěrk), ale také možnost otevření dveří podélně zaparkovaných vozidel do jeho jízdní dráhy. Cyklisté se setkávají v městském provozu i s dalšími situacemi, kdy musí jako zranitelní účastníci silničního provozu hledat řešení svého bezpečí. Mezi diskutovaná témata mimo jiné patří zabrání jízdního pruhu a jízda kruhovým objezdem.

Ani jeden z níže uvedených postupů, tedy zabrání pruhu cyklistou v úzkém jednosměrném jízdním pruhu nebo v kruhovém objezdu, nemá v současné době, jako přesně popsané chování cyklisty, oporu v zákoně. Ale protože nebezpečí jízdy blízko pravé krajnice v nastíněných situacích je pro cyklistu reálné, je třeba hledat řešení. Cyklista jedoucí vedle podélně zaparkovaných vozidel si ponechá určitý bezpečnostní boční odstup, aby se vyhnul případnému otevření dveří vozidla do jeho jízdní dráhy (což je ze strany řidiče motorového vozidla porušením zákona). Stejně tak je třeba, aby i v jiných situacích, pro cyklistu nebezpečných, mu byl dán prostor pro zajištění své bezpečnosti. Bezpochyby je třeba apelovat na řidiče motorových vozidel a vzdělávat je i v této problematice, aby předvídali tyto situace a přizpůsobili jim své chování.

Zabrání pruhu, jako možnost, která chrání cyklistu před nebezpečným těsným předjížděním. Tento postup nastiňují například i autoři výše zmíněné publikace a rovněž webu a je předmětem diskusí těch, kteří se touto problematikou zabývají. Pro bezpečnost cyklisty vidí smysl tohoto manévru tam, kde řidiči motorových vozidel dle zákona nesmějí předjíždět, protože by tím cyklistu ohrozili nedodržením stanoveného bezpečného bočního odstupu. Jmenovitě to platí pro kruhové objezdy (s výjimkou těch největších) a úzké jednosměrné jízdní pruhy, například podél tramvajových ostrůvků. Zabráním pruhu dává cyklista řidiči signál, že se jedná o místo, kde by se necítil bezpečně, pokud by byl předjížděn. Zabrání pruhu je třeba provádět včas, zřetelně (tj. s ukázáním rukou) a vrátit se vpravo, jakmile je možné bezpečné předjetí. Pruh není bezpečné zabírat tam, kde auta jezdí více než 50km/h.

V menších a středních kruhových objezdech je nebezpečím pro cyklistu řidič motorového vozidla, který ho v kruhovém objezdu předjíždí a následně vyjíždí z kruhového objezdu, zatímco cyklista pokračuje v jízdě po kruhovém objezdu. Může tak snadno dojít ke střetu, kdy zásadní roli hraje špatný odhad rychlosti cyklisty řidičem motorového vozidla a pocit, že to stihne. Navrhovaným řešením této nebezpečné situace je, aby cyklista jel kruhovým objezdem středem jízdního pruhu, což mimo jiné dovoluje jeho rychlost zde srovnatelná s rychlostí motorových vozidel.

Jízda kruhovým objezdem.

Jednou z dalších oblastí diskuse je tzv. nepřímé odbočení vlevo. Jak bylo výše uvedeno, řada křižovatek přináší cyklistům komplikované situace při odbočování vlevo. Pokud si cyklista není jistý, je tu samozřejmě možnost z kola sestoupit a převést jej po přechodu pro chodce. Současná právní úprava postup nepřímého odbočení a dopravní značení s tím související zatím neupravuje, ale je diskutován a fotografie uvedené níže z Vídně a Berlína ukazují, že nepřímé odbočení vlevo je možné řešit vodorovným značením, což zpřehlední a zjednoduší situaci všem účastníkům silničního provozu.

Postup nepřímého odbočení vlevo naznačený modrou linií na obrázku níže musí cyklista důkladně zvážit s ohledem na konkrétní situaci a křižovatku a využít opravdu v případě, kdy tímto postupem nevytvoří riziko pro sebe ani ostatní účastníky silničního provozu. Situace se podstatně zlepší ve chvíli, kdy bude nepřímé odbočení vyřešeno legislativně včetně odpovídajícího vodorovného i svislého dopravního značení.

Variantu tzv. nepřímého odbočení vlevo ukazuje obrázek, kdy cyklista vjede do křižovatky jako by pokračoval dál rovně, na konci křižovatky zastaví vpravo, tj. zajede vpravo do vedlejšího (kolmého) směru, kde čeká před auty nebo u chodníku (důležité je zastavit na vhodném místě, tak aby cyklista nepřekážel projíždějícím vozidlům a pokud by takové místo nebylo možné, sesednout a převést kolo po přechodu). Poté, co tento směr pokračuje v jízdě, může cyklista jet.

Odbočení vlevo – nepřímé je naznačeno modrou linií a odbočení vlevo, kdy cyklista projede křižovatkou a přejde vozovku po přechodu je vyznačeno oranžovou linií.

Ukázky dopravního značení nepřímého odbočení z Berlína a Vídně.

Zdroj foto: spolek Partnerství pro městskou mobilitu, z. s.