Elektrokolo, elektrokoloběžka jako motorové vozidlo

Doba čtení: 6 minut

Pokud provedení vozidla – elektrokola či elektrokoloběžky neodpovídá parametrům uvedeným v příloze č. 8 vyhlášky č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nejedná se o jízdní kolo, ale o motorové vozidlo podléhající schválení k provozu na pozemních komunikacích včetně registrace. Řidič je povinen provozovat ho jako motorové vozidlo a v souladu se zákonem o silničním provozu

  • být držitelem příslušného řidičského oprávnění,
  • mít vozidlo označeno registrační značkou,
  • používat ochrannou přilbu (motocyklovou, nikoli jen cyklistickou), i když již dosáhl věku 18 let,
  • mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla,
  • nesmí vjíždět na komunikace, kde platí zákaz vjezdu motorových vozidel apod.

Čl. 2 nařízení č. 168/2013 stanoví, že se přímo použitelný předpis EU, kromě jiného, nevztahuje na vozidla, která nejsou vybavena alespoň jedním místem k sezení, což je případ i drtivé většiny elektrokoloběžek. Úprava je tedy ponechána na členském státě. Z toho vyplývá, že pokud je koloběžka vybavena alespoň jedním místem k sezení, není vyjmuta z tohoto předpisu a s velkou pravděpodobností spadá do motorových vozidel kategorie L (motokolo, moped, motocykl…) nebo kategorie Z.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 168/2013, které vyjímá ze své působnosti, tj. z kategorie motocyklů několik provedení vozidel, které jsou definovány v článku 2, bod 2, tohoto nařízení, jehož znění je následující:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 168/2013, které vyjímá ze své působnosti, tj. z kategorie motocyklů

několik provedení vozidel, které jsou definovány v článku 2, bod 2, tohoto nařízení, jehož znění je následující:

„2. Toto nařízení se nevztahuje na tato vozidla:

a) vozidla s maximální konstrukční rychlostí nepřekračující 6km/h;

b) vozidla určená výlučně pro používání tělesně postiženými osobami;

c) vozidla určená výlučně pro ovládání pěšími osobami;

d) vozidla určená výlučně k soutěžnímu využití;

e) vozidla zkonstruovaná a vyrobená k využití pro ozbrojené složky, civilní ochranu, požární službu, složky odpovídající za udržování veřejného pořádku a lékařskou záchrannou službu;

f) zemědělská nebo lesnická vozidla podléhající nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013 ze dne 5. února 2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito

vozidly (22), stroje podléhající směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES ze dne 16. prosince 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje (23), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních (24) a na motorová vozidla podléhající směrnici 2007/46/ES;

g) vozidla určená především pro využití v terénu a zkonstruovaná pro jízdu na nezpevněném povrchu;

h) šlapací jízdní kola s pedály, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem nižším nebo rovným 250W, jehož motor je vyřazen z činnosti, jestliže cyklista přestane šlapat, a jinak je jeho výkon postupně snižován až do vyřazení motoru z činnosti, dokud rychlost vozidla nedosáhne 25km/h;

i) samovyvažující vozidla;

j) vozidla, která nejsou vybavena alespoň jedním místem k sezení;

k) vozidla vybavená místem k sezení pro řidiče nebo jezdce s výškou R-bodu ≤ 540 mm u kategorií L1e, L3e a L4e a s výškou R-bodu ≤ 400 mm u kategorií L2e, L5e, L6e a L7e.

Jakékoliv vozidlo, které nespadá do kategorií uvedených v čl. 2 nařízení č. 168/2013, musí výrobce při jeho uvádění na trh nechat projít procesem schvalování a typových zkoušek podle tohoto nařízení. Pokud tedy máte elektrokolo s výkonem vyšším než 250W, nebo pokud elektromotor není vyřazen z činnosti, když cyklista přestane šlapat, tak z hlediska tohoto nařízení bude považováno pravděpodobně za vozidlo kategorie L1e-A (motokolo) nebo L1e-B (dvoukolový moped) a muselo – než se v EU začalo prodávat – projít příslušným schvalovacím procesem. Výjimku tvoří vozidla, u kterých je omezení maximální rychlosti na 6km/h. Je tak možné bez schvalovacího procesu prodávat například elektrokola, u nichž lze při rozjezdu do rychlosti 6km/h přidávat plyn, aniž by bylo nutné šlapat.

Zpřesňující požadavky na elektrokola stanoví ČSN EN 15194 (známá pod zkratkou EPAC), ve znění pozdějších předpisů, kterou lze podpůrně použít při posouzení, zda vozidlo splňuje definici elektrokola.

Základní parametry elektrokola uvedené v EPAC (ELECTRICALLY POWER ASSISTED CYCLE):

  • maximální trvalý jmenovitý výkon je 250W nebo nižší,
  • motor je aktivován výhradně šlapáním a je vyřazen z činnosti, jestliže cyklista přestane šlapat, přičemž norma připouští akcelerátor, který funguje samostatně při spuštění maximálně do 6km/h,
  • asistence motoru musí být ukončena, jakmile elektrokolo dosáhne rychlosti 25km/h,
  • maximální napětí baterie je 48V

V obchodech je dnes možné vybírat z velkého množství elektrokol a elektrokoloběžek. Může se ale stát, že prodejce vydává nabízené elektrokolo nebo elektrokoloběžku za jízdní kolo, ovšem technickými parametry odpovídá motorovému vozidlu. Proto je třeba při výběru pečlivě zvážit, zda budeme dopravní prostředek používat i na pozemních komunikacích a při nákupu ověřit, že kupujeme skutečně to, co požadujeme.

Nejasnosti, problémy vyplývající ze současné právní úpravy, oblast diskuze

Oblastí diskuse je potřeba stanovit jasná pravidla pro oblast elektrokol a elektrokoloběžek. Zejména stanovit právní úpravu určující pravidla pro provozování elektrokoloběžek a jasně stanovit definici elektrokoloběžky. S tím související odpovědnost za škodu, vhodný věk pro řízení elektrokoloběžky, povinnost mít při jízdě přilbu, stanovení specifické nejvyšší dovolené rychlosti jízdy elektrokoloběžek atd. Mají se na elektrokoloběžku vztahovat pravidla platná pro elektrokola nebo vzhledem ke svým specifikům stanovit konkrétní právní úpravu přímo pro provoz elektrokoloběžek?

Při pohledu na právní úpravu této problematiky v rámci některých zemí Evropské unie je zřejmé, že sice jednotlivé státy zařadily elektrokoloběžky do své právní úpravy různým způsobem, ale uznaly za důležité tuto věc vyřešit. Napříkad v Itálii je minimální věk pro její řízení 18 let. Od 14 let je možné řídit s řidičský průkazem AM, tedy oprávněním k řízení motorového vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45km/ hod. Ve Švýcarsku je to 16 let, V Německu 14 a Rakousku 12 let. V Nizozemí jsou elektrokoloběžky vnímány jako mopedy, ale jelikož nemají sedadlo řidiče, tak jsou zakázány. Maximální rychlostí do 25km/hod mohou jet elektrokoloběžky v Rakousku, Německu, Francii a České republice. Švýcarsko a Itálie má omezení do 20km/hod. Výkon v Rakousku (do 600W), nebo ve Švýcarsku (do 500W) je výrazně nižší než v České republice (do 1 000W).

Následující obrázky ukazují některé ilustrační podoby elektrokol a elektrokoloběžek, a to takových, která lze za splnění zákonných podmínek, považovat za jízdní kola a těch, která nelze za jízdní kola považovat

JE jízdní kolo (za splnění zákonem stanovených podmínek) !!! ALE u níže uvedených elektrokoloběžek platí, že se často nahlíží na tyto elekroloběžky jako na jízdní kolo pouze z důvodu neexistence právní úpravy elekrokoloběžek

Elektrická koloběžka

Horské elektrokolo (středový motor)

Městské elektrokolo (baterie vzadu)

Skládací elektrokolo

NENÍ jízdní kolo

Právní normy, které upravují problematiku elektrokola aelektrokoloběžky jsou zejména vyhláška č. 153/2023 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel a technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, konkrétně příloha č. 8 Technické požadavky na bezpečnost jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků pro jejich užití v provozu na pozemních komunikacích, dále Nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly, v platném znění, zákon o silničním provozu, zákon č. 56/2001 Sb.